Vykuřování

Vykuřování je prastarý způsob očištění okolního prostoru.

Vykuřování probíhá za pomocí zapálených celých bylin, pryskyřic či vonných dřev.

Na vykuřování je třeba nehořlavá podložka, nejčastějsi se volí kadidelnice v podobě mušle, která má přirozeně ve své skořápce otvory a přivádí tak vzduch pod doutnající svazek. Případně je oblíbený kotlík, kde je snadná regulace intenzity vůně a to díky přklopení pokličkou. Na vykuřování se hodí tako keramické či kovové misky.

Bylina nejvhodnější k vykuřování je bílá šalvěj, která je známou očistnou a ochrannou rostlinou. Šalvěj se často kombinuje s dalšími vůněmi - růže či santalové dřevo. K zapálení je také vhodný cedr.

Dřevo, které se používá k vykuřování se nazývá palo santo - posvátné dřevo s nezaměnitelnou sladkou vůní. Postačí zapálit zapalovačem třísku tohoto dřeva, sfouknout a nechat doutnat.

Historie vykuřování

Historie vykuřování sahá tisíce let do minulosti a zahrnuje mnoho různých kultur po celém světě. Vykuřování bylinami se využívalo v rituálech, léčebných postupech i každodenním životě.

Původní obyvatelé Severní Ameriky

Šalvěj: Původní obyvatelé Severní Ameriky, například kmeny Lakota, Cherokee a další, používali bílé šalvěje (Salvia apiana) pro očištění a ochranu. Šalvěj byla zapalována a její kouř byl používán k očištění prostoru, osob a objektů od negativní energie a zlých duchů.
Cedr a sladká tráva: Kromě šalvěje používali i cedr a sladkou trávu (Hierochloe odorata) v rituálech očisty a léčení.

Starověký Egypt

Kadidlo a myrha: V Egyptě bylo vykuřování bylinami, jako je kadidlo (Boswellia) a myrha (Commiphora), klíčovou součástí náboženských obřadů. Tyto aromatické pryskyřice byly spalovány během obřadů k uctívání bohů a během pohřebních rituálů.
Léčebné účely: Vykuřování bylo také používáno k léčebným účelům, protože kouř měl antiseptické a hojivé vlastnosti.

Starověká Čína

Pelyněk: V Číně byl pelyněk (Artemisia) používán v tradiční medicíně, konkrétně v praxi zvané moxování. Moxování zahrnuje spalování pelyňku nad konkrétními body na těle, aby se podpořilo hojení a zlepšení energie čchi.
Kadidlo: Kadidlo bylo také spalováno v buddhistických a taoistických chrámech jako součást meditací a náboženských obřadů.

Starověký Řím a Řecko

Kadidlo a byliny: Římané a Řekové používali kadidlo a různé aromatické byliny, jako je rozmarýn a tymián, v náboženských rituálech a pro očistu.
Aromaterapie: Vykuřování bylinami bylo také součástí lázeňských rituálů a mělo sloužit k relaxaci a léčbě nemocí.

Středověká Evropa

Očista vzduchu: Během středověkých epidemií, jako byla morová epidemie, byly byliny jako rozmarýn, levandule a šalvěj spalovány k očistě vzduchu a prevenci šíření nemocí.
Náboženské obřady: Vykuřování kadidlem bylo běžnou praxí v křesťanských obřadech a mších.

Indie

Agarwood a santalové dřevo: V hinduistických a buddhistických rituálech bylo vykuřování santalového dřeva (Santalum album) a agarwoodu (Aquilaria) používáno pro meditace, očištění a uctívání bohů.
Ajurvéda: V tradiční indické medicíně, známé jako ajurvéda, byly různé byliny spalovány pro jejich léčivé a očistné vlastnosti.

Japonsko

Koh-do: V Japonsku se vyvinula umělecká praxe zvaná "Koh-do" (cesta vůně), která zahrnuje vykuřování vzácných dřev a bylin jako součást ceremonií a meditací.
Vykuřování během čajového obřadu: Vykuřování bylo také integrováno do tradičních čajových obřadů jako prostředek k očistě a vytvoření klidné atmosféry.

Podkategorie (2)